Montessori dětská skupina

jsou zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať jsou využity nebo ne. Lidé se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.

je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.

je to uspořádání třídy, pomůcek a materiálů pro samostatnou práci dítěte.

nejdříve vše osahat, vyzkoušet, hledat souvislosti a tím rozvíjet logické myšlení.

návrat člověka k normálu. Znormalizované děti poznáme dle toho, že když učitel odejde za roh, dále pokračují ve své činnosti, jsou ponořeny plně do své práce, jsou odpovědny samy za sebe.

Jednoduše geniálním cvičením Marie Montessori pro rozvoj svalové koordinace chůze, držení těla a rovnováhy je takzvaná E L I P S A.
Elipsa je cvičení psychické a fyzické rovnováhy, klidu, ticha, harmonie a koncentrace pozornosti.

děti nejsou za chyby trestány nebo záporně hodnoceny, ale mají jim být ukazatelem toho, co je ještě třeba procvičit či zopakovat. Chyba je chápána jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků. Materiály a pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu – vlastní chyby tak napomáhají v dalším učení. Učitel by neměl používat negativní hodnocení, ale například nabídnout dítěti znovu tentýž materiál, aby mělo možnost si samo všimnout svých chyb a opravit je.

přimějeme někoho, aby dělal to, co by jinak neudělal. Snižuje se hodnota vykonané práce, potlačuje tvořivost, narušují vztahy (např. „když se naobědváš, dám ti bonbón”, „když se budeš dobře učit, budu tě mít rád(-a)”…)

s pochvalou se zachází přiměřeně tak, aby se na ní dítě nestalo závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá, nedělat práci pro uspokojení dospělého, pro pochvalu nebo známky.