POJMY PEDAGOGIKY MONTESSORI

Chování učitele/rodiče k dítěti je vždy plné respektu k jeho individualitě jako k hotovému člověku.

Dospělý nemá žádné právo dítě formovat a manipulovat, zaměřuje se na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí. Učitel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se, projevuje maximální vstřícnost, otevřenost a trpělivost k dítěti.

jsou zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať jsou využity nebo ne. Lidé se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.

je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.

je to uspořádání třídy, pomůcek a materiálů pro samostatnou práci dítěte.

nejdříve vše osahat, vyzkoušet, hledat souvislosti a tím rozvíjet logické myšlení.

návrat člověka k normálu. Znormalizované děti poznáme dle toho, že když učitel odejde za roh, dále pokračují ve své činnosti, jsou ponořeny plně do své práce, jsou odpovědny sami za sebe.

Jednoduše geniálním cvičením Marie Montessori pro rozvoj svalové koordinace chůze, držení těla a rovnováhy je takzvaná E L I P S A.
Elipsa je cvičení psychické a fyzické rovnováhy, klidu, ticha, harmonie a koncentrace pozornosti.

děti nejsou za chyby trestáni nebo záporně hodnoceni, ale mají jim být ukazatelem toho, co je ještě třeba procvičit či zopakovat. Chyba je chápána jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků. Materiály a pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu – vlastní chyby tak napomáhají v dalším učení. Učitel by neměl používat negativní hodnocení, ale například nabídnout dítěti znovu tentýž materiál, aby mělo možnost si samo všimnout svých chyb a opravit je.

 přimějeme někoho, aby dělal to, co by jinak neudělal. Snižuje se hodnota vykonané práce, potlačuje tvořivost, narušují vztahy (např. „když se naobědváš, dám ti bonbón, „když se budeš dobře učit, budu tě mít rád(-a)…)

s pochvalou se zachází přiměřeně tak, aby se na ní dítě nestalo závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá, nedělat práci pro uspokojení dospělého, pro pochvalu nebo známky.

Senzitivní období ve vývoji dítěte podle Marie Montessori

Zde se dítě učí péči o vlastní osobu a procvičovaní jemné motoriky. Zároveň se nepřímo připravuje na nácvik psaní, matematiku atd. Do praktického života patří: přesypávání, přelévání vody, strouhání mýdla, navlékaní korálků, věšení prádla, mytí nádobí a další činnosti, se kterými se dítě může v běžném životě setkat.

Tříbení smyslů. Poznávaní barev, tvarů, hmotnosti, procvičovaní všech smyslů – zrak, sluch, čich, hmat, chuť..

Pomůcky k rozvoji čtení a psaní. Montessori zastává učení se po písmenech z písmen skládat slova.

Pomůcky, které pomáhají dítěti učit se vnímat délku, šířku, výšku, porovnání velikostí, čísla, jednoduché počty.

Takzvaný „svět kolem nás“. Zahrnuje všechny ostatní obory, jako je přírodopis, zeměpis, dějepis, chemie, fyzika, hudební výchova atd. Dítěti pomáhá pochopit řád světa a poukazuje na to, jak je vše krásně propojeno v jeden celek.  Aneb vše se vším souvisí.